Významní rodáci obcí

ThDr. PhDr. František Loskot

- kněz, novinář, náboženský historik a religionista.

- Vraclav č.p. 4, 6. 2. 1870 – 16. 2. 1932

- Autor "Kroniky Vraclavské" z r. 1908

 

Vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě a bohoslovecký seminář v Hradci Králové. V roce 1893 byl vysvěcen na kněze a stal se kaplanem v Jablonci nad Jizerou, kde se ihned zapojil do vlastenecké činnosti. Stal se členem a později i jednatelem Národní Jednoty Severočeské. Před volbami v roce 1897 napsal a vlastním nákladem vydal brožuru Jste Čechové! Několik upřímných slov k Čechům Krkonošským. Napomínal v ní Čechy, aby si vážili rodné země i mateřského jazyka. Po roce 1898 Loskot zanechal veřejné činnosti a soustředil se na studium teologie a církevních dějin. Roku 1901 se odstěhoval do Prahy. V listopadu roku 1903 byl prohlášen doktorem teologie (ThDr.), ale v roce 1907 se vzdává kněžského úřadu, a 6. ledna 1908 se oženil s Anežkou Čermákovou (redaktorka, spisovatelka a překladatelka). V roce 1909 vystoupil z římskokatolické církve a stal se členem české sekce Volné myšlenky. Loskot se významně věnoval dějinám české reformace. V červnu 1911 získal doktorát filozofie (PhDr.). Jeho ideálem byla dráha akademická, zůstal však nakonec žurnalistou. Je autorem mnoha novinových článků a časopiseckých statí, které publikoval v řadě periodik (Věstník katolického duchovenstva, Nezmar, Volná Myšlenka, Volná škola, Havlíček, Neruda, Večer, Venkov, Česká Mysl, Dennice novověku...) a asi 24 publikací.

V roce 1923 vyšel spis Na zříceninách chrámu: kapitolky o náboženské krisi.

V moderní době lidstvo nebude hledat spásu „v dosažení nebe po smrti, ale ve vnitřní harmonii, v uspokojení svědomí, v tomto nejvyšším štěstí, jež bude podmíněno mravným životem a poznáním i praktickým respektováním správného poměru jedince k celku. K lidstvu i národu. Proto náboženství budoucnosti bude v prvé řadě apoštolem bratrství."

 

František Vogner

- český učitel, sbormistr a hudební skladatel

- Vraclav č.p.?, 25. 3. 1850 – 23. 11. 1930

Vystudoval nižší reálku ve Vysokém Mýtě a dvouletý učitelský ústav v Hradci Králové. Svou učitelskou dráhu začínal v Morašicích, ale již v roce 1871 odešel na chlapeckou školu do Litomyšle, kde pak strávil celý svůj život.

Ovládal několik hudebních nástrojů, působil jako sbormistr mužského pěveckého sdružení Vlastimil, založil a vedl orchestr hudebních ochotníků (základ pozdější Litomyšlské filharmonie) a v roce 1881 při Spolku paní a dívek založil Pěvecký sbor dámský. S těmito tělesy uvedl řadu koncertů, na nichž zazněla zejména díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha. Byl jedním z nejlepších litomyšlských učitelů-hudebníků. Od osmdesátých let do konce století byl duší celého hudebního života ve městě. Zasloužil se o vybudování Smetanova domu (1905). Připravil půdu a budoval krásnou tradici města dnes známou jako Smetanova Litomyšl.

Vogner byl i pokrokovým učitelem. Zavedl např. žákovskou samosprávu. Vychovával k přímosti, čestnosti a odpovědnosti. Vedl žáky k přemýšlení. Klad důraz na hodiny zpěvu.

Jako skladatel byl velmi plodný. Největší oblibě se těšily jeho vokální skladby, sbory, koledy a drobné církevní skladby. Mnoho jich vyšlo tiskem v časopise Česká hudba. Pro amatérská tělesa, která vedl, psal skladby vycházející z lidových nápěvů. Zkomponoval i několik dětských zpěvoher, z nichž některé se staly součástí repertoáru Kühnova dětského sboru. Psal kritiky a odborné články do časopisů. Odvážil se také dvakrát k tvorbě operní. V roce 1917 mu vyšel sborník skladeb nazvaný „Vlastní silou“.

Jeho pozůstalost je uložena v litomyšlském muzeu.

 

Jindřich Paďour

- starosta obce, rakouský politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady

- Vraclav č.p. 17, 6. 4. 1863 – 25. 9. 1930

 

Byl statkářem. V roce 1922 se uvádí coby člen správní rady Agrární banky. Byl obecním radním a starostou ve Vraclavi.

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Čechy 062. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1911. Po volbách roku 1907 i 1911 usedl do poslaneckého Klubu českých agrárníků.

Podle vzpomínek svého vnuka byl veselým člověkem kulaté postavy. Během jeho politické kariéry vedla jeho statek manželka Magdalena. Po první světové válce měl dostat nabídku stát se ministrem československé vlády, ale manželka jeho nové politické angažmá odmítla. Krátce po smrti své manželky utrpěl záchvat mrtvice a po léčení v nemocnici byl poslán do domácího ošetřování, nicméně byl již odkázán na kolečkové křeslo a vyžadoval stálou péči. Zemřel v září 1930.

 

Josef Ježek

- kapelník kdysi slavné Sedlecko-vraclavské kapely.

- Sedlec č.p. 32, 7. 3. 1863 - 10. 12. 1944

Patrně nejslavnějším rodákem obce Sedlec je kapelník Josef Ježek. Narodil se v roce 1863, hudebně jej vzdělával strýc František Syrový – řídící učitel ve Vraclavi, v 8 letech zaznamenává první muzikantské úspěchy. Ovládá hru na housle, pikolu, flétnu, klarinet, trombon a basu. Už ve 20 letech (tedy roku 1883) se stal kapelníkem, v té době již dobře známé, sedlecké kapely. Její věhlas postupně přesáhl místní měřítka. Sám Ježek vedl toto více než třicetihlavé těleso až do svých 70-ti let. Kapelnický úděl po něm převzal kapelník Solil. Sám Ježek se dožil pozoruhodných 82 let. Zemřel 10. 12. 1944, o 3 dny později byl pochován na hřbitově ve Vraclavi.

 

Mons. Jiří Paďour OFMCap.

- kapucín a dvanáctý českobudějovický biskup

- Vraclav č.p. 21, 4. 4. 1943 – 11. 12. 2015

 

Po základní škole nastoupil na učiliště se zaměřením mechanik počítacích strojů. Poté absolvoval DAMU (1962), obor herectví. V následujících letech získal angažmá v Divadle Na zábradlí. Roku 1970 se rozhodl nastoupit na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v roce 1975, následující dva roky (než ztratil státní souhlas) působil jako kněz v Mariánských Lázních a okolí. Dne 4. října 1978 vstoupil tajně do řádu kapucínů (věčné sliby složil 10. prosince 1983). V letech 1978–1979 pracoval na sekretariátu Františka Tomáška, na zásah komunistické moci musel odejít.

Dvakrát za sebou byl zvolen provinciálem řádu (1991, 1994). Dne 3. prosince 1996 jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem ausuccurénským a pomocným biskupem pražským. Biskupské svěcení obdržel 11. ledna 1997. Dne 23. února 2001 byl jmenován biskupem koadjutorem českobudějovické diecéze k biskupovi Antonínu Liškovi, vedení diecéze převzal 25. září 2002.

Dne 1. března 2014 papež František přijal jeho rezignaci ze zdravotních důvodů. Paďourovi byl ponechán titul emeritního biskupa českobudějovického.

Zemřel v hospici sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích v pátek 11. prosince 2015, zaopatřen svátostmi.