Vraclav

Archeologické vykopávky dokládají lidskou činnost ve Vraclavi a okolí již ve starší době kamenné a pak prakticky po celý pravěk. Již tehdy sloužilo toto území jako důležitá spojnice mezi Moravou a Čechami. Význam nepolevil ani v raném středověku, kdy tudy probíhala obchodní trasa známá jako Trstenická stezka. V této době již na ostrohu stálo hradiště a jeho předhradí. Spravoval je tehdy rod Vršovců, který spolu s Přemyslovci a Slavníkovci patřil k nejmocnějším v rodícím se českém státě. Hlavní roli a vůdčí postavení se však rozhodli sehrát Přemyslovci. Ti se nejprve vypořádali se Slavníkovci a v průběhu následujícího století pak na třikrát i s Vršovci. Konečný zásah přišel v říjnu 1108. Tehdejší kníže Svatopluk osočil předáka Vršovců Mutinu ze zrady a spolčování s nepřátelskými Poláky, vtrhl na Vraclav, tehdy Vratislav, a dal všechny členy vršovického rodu, včetně žen a dětí, povraždit. Některé kroniky hovoří a třech tisícovkách mrtvých. Některým Vršovcům se ale podařilo uprchnout do Polska. Tragickou událost dnes na místě starého hradiště, které zaniklo v průběhu 13. a 14. století, připomíná památný obelisk.

Z raně středověké doby také pocházejí kosterní nálezy, objevené náhodně při stavbě rodinného domu. Tři z nich vykazovaly protivampirická opatření, useknuté hlavy pohřebené čelem do země, a kůl v hrudním koši.

První písemná zmínka o obci je z roku 1073 s názvem Wratislaw.

Po zániku hradiště začala nedaleko vznikat dnešní obec Vraclav. V ní stál také románský kostel svatého Václava, zrušený v době vlády Josefa II. Tehdy se z něj stala sýpka, a nakonec se stal součástí hospody. Dalším kostelem pak je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Původní jednolodní gotická stavba z druhé poloviny 13. století byla po požáru v roce 1719 pojata do nové stavby barokní, obrácené k severu. Vybavení dnešní svatyně je novogotické, za vidění ale stojí pozůstatky gotických prvků, zejména ostění vně chrámu. Samostatně od kostela stojí zvonice nesoucí jeden zvon.

Nedaleko vraclavského hradiště se dnes rozkládá barokní areál poutního kostela svatého Mikuláše. V roce 1664 se ve Vysokém Mýtě rozšířila zvěst o zázračném uzdravení prostřednictvím vody ze studánky u kapličky svatého Mikuláše. Kapli pak nahradil kostel postavený v letech 1724 – 1726 podle projektu Karla Antonína Canevalla, stojící nad pramenem vody považované za léčivou. Kostel se časem stal místem poutníků ze širokého okolí. Ještě před jeho výstavbou zde již fungovaly lázně, do nichž v 18. století jezdili lidé až z Prahy a Brna. Dnes budova slouží jako výstavní prostory. V roce 1692 byla ve stráni vystavěna poustevna s dřevěnou věžičkou, zvaná fráterka. Žil v ní poustevník, který vedl knihu a zapisoval do ní ty, kteří se uzdravili. Měl na skladě léčivé byliny potřebné pro lázeňské hosty. Poustevna byla zrušena v roce 1782. Samotný kostel svatého Mikuláše prodělal řadu živelných pohrom a ve druhé polovině minulého století byl odsvěcen. Z jeho vybavení se zachovalo jen torzo. V kostele jsou dnes instalovány sochy od žáka Matyáše Bernarda Brauna, které tvořily křížovou cestu ke klášteru Hora Matky Boží v Králíkách.

Typ souboru Název Velikost
Veršovaná pověst o vzniku Fráterky 33 kB
Úryvek z publikace "ZPOMÍNKA NA ROD VRŠOVSKÝ" 302 kB
Výňatek z Kroniky Vraclavské - Dr. F. Loskot 17 kB
Záznam slavnostní řeči k 25. výročí zbudování pomníku Vršovců - rok 1933 613 kB
Seznam starostů Vraclavi + odkaz na Kroniku dr. Loskota 14 kB
Článek Bývalý kostel sv. Václava ve Vraclavi - M.Ježek, J. Sommer 2 MB