100. výročí odhalení pomníku padlým - 28.9.1920

100. výročí zřízení Pomníku padlým na Vraclavi

Myšlenka na zřízení pomníku vznikla na Vraclavi již v roce 1916, kdy stále častěji přicházely do rodin vojáků, bojujících za Rakousko-Uhersko, smutné zprávy o úmrtí jejich nejbližších mužů kdesi na frontě v Rusku či Itálii. K realizaci však došlo až v roce 1920, logicky po konci I. světové války a osamostatnění Československa. Ztráty mladých mužů za naše země dosahovaly stovek tisíc, další oběti přinesl hlad a dnes tolik připomínaná španělská chřipka. Nebyla vesnice, kde by se všichni narukovavší vrátili domů. Většina vesnic pak těmto obětem vystavěla pomníky jako připomínku těchto obětí. Některé obce je však dnes již nemají, byly v průběhu let nepochopitelně zlikvidovány, některé je pracně obnovují.

Již na začátku roku 1920 vznikl v obci Okrašlovací spolek s jediným úkolem – postavení pomníku padlým v I. světové válce. Spolek byl zvolen jednomyslně a měl osm členů. Ti pak následně zvolili jeho výbor ve složení: Jindřich Paďour - předseda, Jaroslav Šnopl - starosta, Jos. Melichar - farář, Jos. Slatinka- jednatel.

Výbor se během roku sešel jedenáctkrát a řešil otázku vzhledu pomníku, výběr zhotovitelské dílny, den slavnostního odhalení, výběr řečníků a pochopitelně i peníze.

Z přihlášených tří firem byla vybrána firma Srba z Vysokého Mýta. Motiv truchlící dívky byl vybrán ve spolupráci s akademiky z Prahy. Pomník je vytvořen ze skutečské žuly a v něm vytesány jména padlých spoluobčanů. Náklad na pořízení pomníku činil 8 tisíc tehdejších korun, na zmíněnou částku byla uzavřena smlouva s panem Srbou. Termín dokončení stanovený na 1. září 1920 byl na žádost pana Srby prodloužen na 15. září.

Žulu ze Skutče dovezli největší sedláci svými koňskými povozy. Celkem se jich podílelo pět – Frant. Kulhavý čp. 30, Jar. Šnopl čp. 85, Jind. Paďour čp.20, Jos. Slatinka čp. 6 a Frant. Zamastil čp.68.

Původní termín odhalení pomníku byl stanoven na 19. září 1920, následně byl pak posunut na datum daleko významnější - 28. září 1920. Důvod byl zřejmý, jednalo se o svátek svatého Václava, patrona České země.

V den slavnosti bylo počasí pošmourné, nepršelo však a nálada všech účastníků byla skvělá a nadšená. Vše začalo v jednu hodinu odpoledne srazem u lípy Svobody před obecním úřadem. Průvod tvořili místní Sokolové, představitelé obce, školní děti vedené řídícím učitelem Novotným, hasiči a oficiální hosté. Vše doprovázela posádková hudba z Vysokého Mýta. O půl druhé se všichni seřadili kolem nového pomníku, postaveném na místě bývalé menší vodní nádrže na návsi proti čp. 69. Z jedné strany Sokolové, na straně druhé pak nejbližší pozůstalí padlých vojáků. Přítomno bylo velké množství lidí z Vraclavi i okolí.

Po zahrání písně „Bývali Čechové“ zazněly slavnostní proslovy. V prvním Jindřich Paďour – dědeček pozdějšího biskupa Jiřího Paďoura, jako předseda Spolku popsal myšlenku postavení pomníku, a kromě jiného vyzval všechny ke svornosti při budování nového státu.

Po něm vystoupil major Růžička, ruský legionář s projevem, popisujícím nelehkou cestu ke svobodě, oběti našich mladých mužů ve válce a dále při pouti legionářů po Rusku, bojích s bolševiky na odchodu z Ruska i potřebu bránit nově nabytou svobodu.

Posledním řečníkem byl poslanec Udržal z nedaleké Rovně, významný prvorepublikový politik. Ten apeloval na naše národní cítění, připomněl trnitou cestu k samostatnosti republiky, nutnost bránit novou zem především lepším vzděláním a připomněl odkaz buditelů Dobrovského, Jungmanna a Palackého i Tyrše. Vyzvedl i úlohu T.G.Masaryka při vzniku svobodného státu.

Po projevu poslance Udržala přednesl řídící učitel Novotný báseň „Padlým hrdinům“ od Fr. Procházky, posádková hudba zahrála českou i slovenskou hymnu. Poděkováním předsedy Jindřicha Paďoura všem řečníkům byla oficiální část programu ukončena.

Následoval promenádní koncert posádkové hudby a večer sokolský tělovýchovný večírek v hostinci Frant. Zamastila (bývalá Vondráčkova hospoda). Výtěžek z večírku byl dán ve prospěch nákladů na zřízení pomníku.

Po letech, kdy byl pomník padlým izolován oplocením a přístupný pouze při několika slavnostních událostech, je dnes díky úsilí vedení obce veřejně přístupný, parčík je upravený a především samotný pomník je krásně renovovaný místními odborníky - manžely Špatenkovými.

Rozhodně dělá obci dobrou vizitku.

Volně zpracoval z Vraclavské kroniky Láďa Novák